Avalon a teď

V pátek byl pro většinu škol v Americe posledním dnem školy. Pro mě to znamenalo znovu se vrátit do snack baru a pobýt tam celý víkend. Než jsem však mohla nastoupit do práce, měla jsem jako jediná skoro celý den volno. Protože bylo krásně, nechtělo se mi jen sedět doma. Vzala jsem kolo a vyrazila na nedalekou pláž do Avalonu. Když se chcete v Americe někam vydat, musíte počítat s cestou plnou nekonečných rovinek, které vás unudí k smrti. Silnice směr Avalon byla lemována rozlehlými mokřadami.

Avalon: Mokřady

Avalon: Začátek města

Avalon: Mokřady a v dálce Stone Harbor

Když jsem konečně dorazila na pláž, sundala jsem boty a začala se rochnit v písku. Musím říct, že tady byl písek o poznání jemnější, než na pláži u majáku v Cape May. Protože jsem měla spoustu času, pomalu jsem se procházela po pláži a užívala si sluníčka.

Avalon: Rochňání se

Avalon: Molo

Avalon: Pláž

Avalon: Tak takové to tady je - slunce, modrá obloha a všudypřítomní racci

Avalon: Někdo si potřeboval taky vylít srdce

O kus dál mě ale udivila velká tvrdá skořápka zahrabaná v písku. Po bližším ohledání s několika dalšími návštěvníky pláže jsme zjistili, že jde o nějaký zvláštní druh mořského kraba, kterého vyplivlo moře při odlivu a on zemřel. 

Avalon: Mořská potvora shora

Avalon: Mořská potvora zespodu

Avalon: Pláž

Avalon: Racek

Avalon: Malí surfaři

Po procházce po pláži jsem si ještě prošla centrum města a vyrazila zpátky domů.

Celý víkend jsem pak pracovala ve snack baru. Musela jsem se totiž za víkend naučit vařit všechna jídla, která v menu jsou, abych byla schopná celý tenhle víkend samostatně snack bar vést. No, je pravda, že většinu jídel tvoří zmražené polotovary, ale když máte u kasy frontu hladových tlustých Američanů, tak vám ani ty polotovary moc nepomůžou. Každopádně za víkend jsem si na práci tam docela zvykla a zjistila jsem, že oproti klukům mám i spoustu výhod. Například jsem daleko více v kontaktu s lidmi, takže si procvičím angličtinu, dostávám spropitné od zákazníků, které není malé, ve snack baru mohu vypít a sníst všechno, co chci, takže ušetříme a navíc vždycky něco zbyde, takže přinesu i Martinovi a ten je za to pak vždycky moc vděčný :)

Martin oproti tomu pořád pracuje venku, takže je mu hrozné horko. Nejčastěji seká křoviňákem, vynáší odpad a monitoruje bazén a jezírko. Myslím si, že má dost těžkou práci, ale on si nestěžuje a baví ho to. Tak uvidíme, jak to bude dobudoucna.

Dneska je úterý (snad?) a včera v noci přijeli zbylí 3 Češi. Ještě jsem je neviděla, ale jsem si jistá, že budou moc fajn. Jen je škoda, že taky nejsou cizinci, mohli jsme mluvit anglicky pořád.