Další den - v pátek - jsme si trochu přispali, protože na celý den jsme měli naplánovány pouze 20 mil vzdálené Niagarské vodopády. Když jsme dorazili na místo, za parkovné jsme ušetřili 5 dolarů jen díky navigátorovi s vlaječkami. Chtěli jsme podniknout plavbu známou lodí Maid of the Mist, která turisty vozí až do samého centra vodopádů. Nakonec jsme ale naše rozhodnutí přehodnotili a rozhodli se vydat přímo pod vodopády na atrakci zvanou Cave of the Winds (Jeskyně větrů). Byla o 4 dolary levnější než patnáctiminutová plavba, ale taky jsme se dostali až přímo pod vodopád a byl to větší zážitek. Navíc jsme dostali pláštěnku a sandály, abychom nepromokli. Ale nakonec se stejně voda dostala téměř všude.
Niagara Falls: První pohledy
Niagara Falls: Ta méně známá strana
Niagara Falls: Martin
Niagara Falls: Já
Niagara Falls: Celkovější pohled
Niagara Falls: Marťa v Cave of the Winds
Niagara Falls: Zespoda
Niagara Falls: Stezka odvahy
Niagara Falls: Kníráči
Niagara Falls: My před
Niagara Falls: My po
Na oběd jsme se stavili v Hard Rock Café, kde konečně měli mně dlouho doporučovaný Long Island Ice Tea. Jedná se vlastně o koktejl, který je složený jen z alkoholu a malého množství koly, ale přesto chutná jako ledový čaj. Alkohol jsem si objednala sama a přestože servírka viděla mou občanku, takže jí muselo být jasné, že mi není 21, Long Island mi ráda přinesla. Okomentovala to jen slovy: "Mám narozeniny dva dny před tebou." Myslím, že dýškem jsem jí to celkem vynahradila.
Niagara Falls: Hard Rock Café a můj Long Island Ice Tea
Niagara Falls: Kanadská strana - kasina
Niagara Falls: Maid of the Mist
Niagara Falls: V dálce Rainbow Bridge do Kanady
Niagara Falls: Tak nějak celé vodopády
Protože Kanadu jsme měli hned za mostem, popadli jsme pasy a vyrazili přes hranice. To jsme ale netušili, že k překročení hranic potřebujeme kanadská víza. Povilas, jakožto občan Litvy, už je ale nepotřeboval. A tak jsme se všichni tři, já a Martin s papírem a Povilas s prázdnou, vydali na cestu zpět. Jenže na americké hranici se nás taky rozhodli zkontrolovat. Povilas opět prošel naprosto bez problémů, ovšem mě a Martina usadili do čekárny, vzali si dokumenty a nechali nás nejméně pět minut čekat, aby ověřili naše důvody k návštěvě Ameriky. Jasně, jsme v USA 3 měsíce a najednou nemůžeme za hranice. To mě teda vytočilo doběla.
Niagara Falls: Tudy do Kanady :)
Niagara Falls: ... a tudy z Kanady :(
Niagara Falls: NO VISA
Niagara Falls: Nasranost
Na cestě do kempu jsme se ještě stavili na Kinzua Bridge, což býval železniční most, jehož střed byl strhnut/spadl a ze zbytku udělali vyhlídkovou plošinu se zčásti průhlednou podlahou.
Noc jsme strávili v kempu, kde byla nesnesitelná zima. V 7 hodin ráno jsme z teploměru v autě vyčetli, že bylo 7°C. Pěkné. Proto radši tuto noc trávíme v motelu.
Kinzua Bridge: Pohled na celý most (tedy alespoň na to, co z něj zbylo)
Kinzua Bridge: Tak trochu výška
Kinzua Bridge: Blázen Martin
Kinzua Bridge: Několik desítek metrů pod ním a on se tomu směje!
Kinzua Bridge: Marťas
Ještě stále se jim plete Česko s Čečenskem?
OdpovědětVymazat