Deníkové zápisky aneb Norsko v kostce

Tyto zápisky vznikly na popud Martinovy babičky. Ta mi vnukla nápad vést si deník s krátkým popisem každého proběhlého dne. Z prvních dnů a pár vět se nakonec vyklubaly celé slohy.

Zápisky přináším v necenzurované verzi, tedy přesně tak, jak jsem je v době těsně před usnutím (téměř) každý den psala.

27.6. – pátek

Dnes jsme ujeli přes 630km a spíme v lesíku u silnice asi 110km od Hamburku. Udělali jsme si bezvadný ležení a viděli pojízdný bordely. Řídila jsem poprvé na dálnici a bylo to super. Snad nás nikdo neokrade. Kousek od nás rostou borůvky, nasbíráme si k snídani.

28.6. – sobota

Dnes jsme vstávali pozdě. K snídani byly borůvky a vajíčka s řízkem a cibulí, kterou Marťa převrhl. Ujeli jsme asi 400km a spíme na odlehlém místě u rybníka a potoka kousek od Billundu. Myli jsme se ve studenym potoku a byla to sranda. K večeři konečně otevíráme první konzervu – vepřové maso. Kolem nás jsou bažanti.

29.6. – neděle

Dánsko je země kruhových objezdů. Dnes jsme celý den strávili v Legolandu. Martin byl jak malé dítě. Bylo to moc fajn. Na noc jsme se chtěli uložit na stejné místo, ale smrděla tam zdechlina, tak jsme se jen umyli (ledová voda a mytí vlasů nejde dohromady) a popojeli na odpočívadlo. Stmívá se tu v půl 12, což je dost divný.

30.6. – pondělí

Vyspali jsme se do růžova a já zasedla za volant. Po 300km, v 1 hodinu odpoledne, jsme dojeli do Hirtshals na pláž a poprvé viděli moře na téhle cestě. Odpoledne jsme strávili procházkou ve městě a při pobřeží. Bylo krásně, ale foukalo. V 8 večer jsme se nalodili na luxusní trajekt a vyjeli vstříc Norsku. V Hirtshals jsme taky viděli první Čechy a snažili se marně najít wifinu.

1.7. – úterý

V 7 hodin ráno jsme dorazili do přístavu. Trajekt byl mega luxusní, a proto jsme si nic k jídlu ani pití nedali. Snad na cestě zpátky. Projeli jsme Stavanger, našli wifi a krátce posurfovali. Marťa málem napálil do míchačky na jednom z debilních kruhových objezdů. Byli jsme se projít u vodopádů. Už jsme na cestách tři – našli jsme kamaráda Blešku u vodopádu. Pak jsme hledali, kde se vyspat a nakonec skončili na odpočívadle. Myli jsme se v teplém potoce kousek od něčího domu a byla to strašná prča. Konečně jsme vymydlený.

2.7. – středa

Dnes jsme byli na Preikestolen. Hodinu a půl trvalo, než jsme se do toho obrovskýho kopce vyškrábali, ale stálo to za to. Vyhlídka byla nádherná. Pak jsem řídila já. Nasedli jsme na trajekt a zapomněla jsem zařadit, takže kvůli nefunkční ruční brzdě auto nabouralo do velkýho obytňáku. Naštěstí to bylo málo a žádný stopy po tom nejsou ani na autech, ani na lidech. Spíme u Langfoss, kam jsme dojeli v půl 10. Na Preikestolen jsme místo v plánovaných 8 hodin vyjeli v 10.

3.7. – čtvrtek

Vzbudila jsem se v 10 a Martin už něco luštil v mapách. Protože jsem měla narozeniny, udělali jsme si lívance s marmeládou a čokoládou a Martin mi koupil kafe a muffin. Přecpaní k prasknutí jsme jeli na túru k ledovci. Byla to nádhera, akorát nahoře dost foukalo. Po příchodu jsme si dali dlabanec a v Oddě se zastavili v infocentru a popojeli na Trolltungu. Tam byl samozřejmě zákaz kempování, takže jsme zase 7 km serpentinami sjeli dolů. Cestou jsme se umyli v říčce z ledovce, byla to kosa. Udělali jsme si pudink z koupeného mléka a spíme u výhledu na fjord. Taky jsme koupili nechutný slaný – lékořicový bonbony. Zítra brzo ráno nás čeká celodenní výstup a ferrata na Trolltungu.

4.7. – pátek

Dnes celodenní výstup na Trolltungu. Vstávali jsme v 6, abychom stihli uvařit oběd i snídani a vše připravit. Na parkovišti jsme zjistili, že mají na záchodech teplou vodu. Toho jsme náležitě využili po návratu (za 9 hodin), kdy jsme se kompletně v umyvadle celí umyli a vyprali všechno prádlo. Byla to první teplá voda za celý týden! Pak jsme prádlo sušili jako cikáni kolem auta, zavřený do okének. Všichni na nás blbě koukali. Dost foukalo a ulítávaly nám věci. Nakonec jsme nemohli otevřít jedno okénko, takže část mého spodního prádla spí venku na očích celému Norsku. Snad tak nepojedeme až do Čech.

5.7. – sobota

Dnes byl odpočinkový den. Strašně foukalo a pršelo, takže jsme sjeli do Oddy a v turistickém infocentru se připojili k wifi. Zařídili jsme vše potřebné a popojeli kousek dál. Přespali jsme na odpočívadle u fjordu, kde hrozně foukalo, ale byl to teplý vítr. Všude kolem byly sady a pěstovali tam ovoce. Večer jsme koukali na dva filmy, dali si víno a šli spát.

6.7. – neděle

Vstávali jsme pozdě. Protože bylo ošklivo, rozhodli jsme se jet rovnou na vodopády. Viděli jsme dva a pak se otočili na cestu zpět. V tu chvíli se udělalo samozřejmě nádherně, ale nám to nevadilo. Popojeli jsme kus dál a koukli na další vodopád Voringfossen. Nechtěli jsme platit za parkování, tak jsme to otočili. Projeli jsme 7 km tunelem s kruháčem a jsme na cestě do Bergen. Zítra bychom tam měli být. Myli jsme se v divokém potoce a já tam málem slítla. Spíme u výhledu na fjord.

7.7. – pondělí

Ráno jsme si ještě cestou prohlédli vodopád, za kterým se dalo chodit. Martin se špatně podíval, zakopnul a málem si zvrtnul kotník. Ještě teď ho to trochu bolí. Kolem 3. Hodiny jsme dojeli do Bergen. Vyjeli jsme zubačkou, prohlédli si město a Bryggen. Líbil se mi obchod Ting. Dali jsme nekřesťanské peníze za hamburger a smažené jídlo, ale byla to ňamka. Dohodli jsme se, že nám 5 hodin v Bergen stačilo a popojedeme dál. Spali jsme na malebném odpočívadle u jezera s dalšími obytňáky.

8.7. – úterý

Dnes ráno vedle nás zaparkovali Češi. Pokecali jsme se s starším párem a pokračovali do Voss. Tam jsme udělali malou procházku, koupili chleba a kecli se k vodě s dvoulitrovou zmrzlinou. Byla jsem trochu protivná a otrávená. Spíme u jezera a vedle nás jsou 4 mladí Poláci.

9.7. – středa

Ráno jsme nabrali směr vyhlídka Stegastein. Serpentiny byly příšerný, ale odřídil je Martin, takže výhled stál za to. Pak jsme měli dvě možnosti – sjet dolů a projet horu nejdelším tunelem v Evropě, nebo to objet horem po Aurlandsveg. Naštěstí jsme se rozhodli to objet, protože bylo horko a krásně, a fakt to stálo za to. Nádherná náhorní plošina a sníh a led. Pak jsme pokračovali k největšímu vodopádu v Norsku – Vettisfossen (236 metrů myslím?!) a projeli několika tunely. Pod zemí nefunguje rádio, takže jsme byli okolnostmi donuceni začít si pouštět Katapulty, jejichž CD tady zapomněl původní majitel. Je to fakt hrozný, kdyby se radši celí Katapulti katapultovali na Měsíc! V 5 jsme dorazili k vodopádům. Jsou tu celkem tři. To jsme ale netušili, že k Vettisfossen je to ještě 4 hodiny cesty tam a zpět. Vyrazili jsme jen tak – Martin v sandálech, já ve Vanskách. Na začátku jsme potkali slečnu co se únavou sesypala a pomohli jsme jí. Vodopád byl nádherný. Pak jsme to vzali na sever zkratkou přes serpentiny a spali u potoka ve vysoké nadmořské výšce. Potkali jsme ovce na silnici.

10.7. – čtvrtek

Ráno jsme projeli náhorní plošinou, stavili se skoro na každém odpočívadle, byla to nádhera. Pak jsme minuli stádo ovcí a krávu na silnici a pokračovali do města Lom. Máme najeto už přes 2500 km. V Lomu byla v infocentru wifi zadarmo. Koupili jsme chleba a jeli směr Loen, kde jsme zakempili u jezera vedle Holanďanů. Pak jsem nemohla najít klíče a hledali jsme je půl hodiny jak vzteklí. I Holanďani pomohli. Nakonec byli samozřejmě zapíchnutý v kufru. Jsem pěkně pitomá! Zítra jdeme dopoledne na ferratu a odpo přejezd do Dalsnibby. Budem koukat na panorámata.

11.7. – pátek

Ráno jsme vstali v 7, vše nachystali a vyrazili na ferratu. V Loenu v infocentru měli český/slovenský obchod s potravinami. Byly tam super ceny, tak jsme si naivně mysleli, že budou v českých korunách. Nebyly. Ferrata byla dlouhá a vyčerpávající, ale krásná. Vrcholem byl 120 metrů dlouhý visutý most přes propast. Bylo to super, ale zprvu jsem se dost bála. Ferrata měla převýšení 400 m a celkově do výšky jsme šli asi 1000 m. Šli jsme to 7 hodin. Pak jsme ještě celí vyčerpaní museli šlapat několik kilometrů k autu po rozpálené silnici. Stopovali jsme a nikdo nás nevzal. Koupali jsme se ve fjordu. Bylo to nadmíru osvěžující. Pak jsme přejeli na výhled na Dalsnibbu a spali v cca 1000 m.n.m.

12.7. – sobota

Sjeli jsme milionem serpentin do Geirangeru a prošvihli vyhlídkovou loď, která vyjížděla v 11:30, o pár minut. Koupili jsme lístky na 14:30 a procházeli městečko. Koupili jsme pár suvenýrů, dali si kafe a výbornou domácí čokoládu v malebném obchůdku s wifinou a skvělým personálem a k obědu jsme měli fish and chips. Pak jsme nasedli na vyhlídkovou loď spolu s dalšími 160 pasažéry a plavili se 1,5 hodiny po Geirangerfjordu. Viděli jsme opuštěné farmy a vodopády Seven sisters. Pak jsme natankovali za 14,58 NOK a popojeli serpentinami na další vyhlídku. Jeli jsme směr Alesund a Runde a všude byl o několik korun levnější benzín. Pak jsme na ostrově Hareid zakempili u odpočívadla a domečku s vtipným nápisem. Zítra papuchalkové a Runde.

13.7. – neděle

Jeli jsme na ostrov Runde. Prošli jsme se po ostrově a sledovali hnízdiště ptáků. Pak jsme dorazili k papuchalkům. Byli tam ještě další dva francouzští fotografové a skoro hodinu jsme ta mrňata fotili. Měli domečky pod zemí. Pak jsme si na parkovišti vyprali a trochu se umyli a jeli zpět. Na ostrově Hareid jsme zajeli na písčitou pláž u pomníku, kde jsme si dali večeři, a protože se tam nesmělo kempovat, popojeli jsme k rozletové dráze modelů letadel a tam přespali.

14.7. – pondělí

Ráno jsme posnídali u pláže a šli se vykoupat. Trochu jsme se kecli na sluníčko, ale zatáhlo se. Alespoň jsme se vysprchovali u pláže u první sprchy za posledních dva a půl týdne. Pak jsme přejeli trajektem do Alesundu. Z vyhlídky jsme koukli na město (báli jsme se, že bude parkoviště placené, tak jsme zaparkovali dál) a šli se najíst do all-you-can-eat restaurace. Byla tam pizza a salátový bufet. Martin se přežral a bylo mu špatně. Pak jsme se trochu prošli po městě a pokračovali na Trollstigen. Cestou jsme koupili jahody z jedné z jahodových farem a jsou fakt slaďoučký! Pak jsme se koukali na Trollstigen, udělali fotky a spíme někde u mostu na odpočívadle asi 10 km od Molde. Poslouchali jsme Cimrmana.

15.7. – úterý

Celou noc pršelo. Ráno jsme si udělali lívance a celí zmoklí je snědli s nutellou a jahodama. Popojeli jsme k Atlantské cestě a já si dala kafe. Pršelo pořád. Popojeli jsme do Kristiansundu k infocentru, kde jsme zadarmo zaparkovali (i když jsme tam měli stát jen 15 minut). V infocentru byla wifi, takže jsme konečně na blog vše nahráli. Pak jsme popojeli a uvařili si velmi pozdní oběd. Já jsem řídila a dojeli jsme na poslední (snad) trajekt. Dali jsme si kafe a vafli na oslavu. Spíme asi 20 km od Trondheimu. Nedalo se nikde zastavit, tak jsme popojeli dál od hlavní silnice. Dali jsme si ještě rajčatovou polévku, prostudovali turistinfo na zítřek a posloucháme Cimrmana.

16.7. – středa

Ráno jsme vyjeli ku Trondheimu. Dlouho jsme hledali parkoviště, které by nestálo 25 NOK na hodinu. Nakonec jsme zastavili u stadionu za 20 NOK/ hod. Procházeli jsme se po městě, byli na televizní věži, kam se mi moc nechtělo, ale nakonec to stálo za to. Pak jsme narazili na levný sushi krámek, kde jsem si dala totálně do trumpety a chrochtala jsem si blahem. Pak jsme koupili chleba a pytlík pistácií a vyjeli konečně na jih. Popojeli jsme ještě 200 km a spali u jezera u města Dombas. Chtěli jsme v půl 3 ráno natočit tmu, ale usnuli jsme.

17.7. – čtvrtek

Už máme najeto 3900 km. Celý den jsme jezdili. Zastavili jsme se v Dombadu v infocentru a pro suvenýry. Natankovali jsme nejlevněji za celou cestu. Projeli jsme se autem podél národního parku Rondane po náhorní plošině. Spíme 60 km před Oslem. Už máme plný zuby konzerv a kuskusu.

18.7. – pátek

Celý den jsme strávili v Oslu a bylo to skvělý. Díky Oslo Pass jsme utratili jen polovinu peněz za to všechno, co jsme viděli. Jen jsme pořád lítali do auta přehazovat papírek s nápisem: „We parked at…“. Viděli jsme operu, skokanský můstek, zámek, Karl-Johans gate, Munchův výkřik a muzeum, vikingské muzeum, Národní galerii a spoustu dalších věcí. Jezdili jsme metrem a autobusem a den zakončili večeří ve vynikající malé restauraci v centru – Elias. Tenhle den neměl chybu.

19.7. – sobota

Vzbudili jsme se pozdě kdesi uprostřed lesů a polí. Měli jsme namířeno do Heddalu na největší dřevěný kostel v Norsku. Cestou jsme stavěli v předraženém Kongsbergu, kde bylo úplný prd. Uvařili jsme oběd a jeli dál. Tamní babičky na nás divně koukaly. Pak jsme pár kilometrů před kostelem odbočili po poledni na pláž a celé odpoledne se slunili a koupali v jezeře. Trochu jsem se přismahla. Jak jsme teď na jihu „brzo“ se tu stmívá a poprvé za 3 týdny jsme dnes viděli hvězdy.

20.7. – neděle

Popojeli jsme kousek od místa přespání a na celé odpoledne zakempili u jezera. Martin se koupal, já radši ne, dost foukalo a byla mi zima. Pak jsme jeli do Ulefoss na zdymadla a pokračovali až k McDonalds do Skienu. S nadějí, že bude mít wifi, což samozřejmě neměl. Tak jsme pokračovali po zmrzlině dál a k večeru si v lesíku uvařili těstoviny s tuňákem. Byla to ňamka.

21.7. – pondělí

Ráno jsme vyrazili do Kragera – údajně nejkrásnějšího města na jižním pobřeží Norska, kde chvíli žil i E. Munch. Všude spousta turistů, provoz větší na moři, než na silnici. Pak nám volal Bouza, že možná budeme mít byt se třema balkónama blízko školy. Uvidí se zítra. Zbytek odpoledne jsme strávili u jezírka se skokánkem, měkkou travičkou a stolky. Byla tam tak teplá voda, že jsme se celí vymydlili a že už jsme to potřebovali! Před spaním jsme ještě chvíli bojovali s hovády v autě.

22.7. – úterý

Přespali jsme blízko jezera, abychom se ještě mohli vykoupat a dát si u jezírka snídani. Po pár skocích do vody a snědení posledních kousků zásob jsme zajeli do Portsgrunnu na wifi. Bouzovi bohužel byt odřekli, takže nemáme zas nic. Dali jsme si v McDonalds aspoň zmrzku a smoothie a spěchali na trajekt do Langesundu. Byli jsme tam cca 2 hodiny před naloděním, takže spousta času na to pařit se v autě na sluníčku v koloně. Před námi byli Češi. Když jsme se konečně dostali na trajekt, dala jsem si kafe a dort. Martin opět nic. Koukli jsme na film, v Duty free shopu vyzkoušeli snad všechny voňavky a s hodinových zpožděním přirazili do Hirtshals. Jeli jsme až do 11, já jsem řídila.

23.7. – středa

Jeli jsme celý den. Po ranní kávě v Dánsku, jednom McDonalds a Big Burgeru a obchodu Duty free jsme zakempili pár desítek kilometrů před hranicemi. K večeři byly Martinovy vysněné klobásky bavorské!

24.7. – čtvrtek

Královská snídaně v podobě Philadelphia cream cheese a zbylých klobásek. Dorazili jsme po poledni. Teď už jen vybalit.