Tak jsme tady 2.část

Po noci strávené na JFK letišti, kdy jsme ráno nemohli samou nedočkavostí dospat (spíš nám to ani nešlo), jsme celí svěží před šestou ráno nasedli do airtrainu (nadzemka bez řidiče) a vyrazili směr Manhattan. 

New York, JFK: Americká načesaná verze naší Žanety

New York, JFK: Airtrain a svítání nad New Yorkem

New York, JFK: Jízda airtrainem

New York, JFK: Svítá.

Cestou nás čekal ještě jeden přestup na metro, ve kterém jsme si občas připadali dost divně. Jednak jsme měli jako jediní kufry a navíc jsme jako jedni z mála nebyli černoši. Byl to asi jen můj špatný pocit, ale měla jsem dojem, že nikomu nemůžeme věřit a že se v každém cizinci skrývá potenciální zlodějíček nebo vrah. Naštěstí se mé obavy nepotvrdily a my jsme bez úhony dorazili doprostřed Manhattanu k místu našeho odjezdu do Atlantic City – Port Authority Bus Terminal. Po hodinu a půl dlouhé jízdě veřejnou dopravou jsme začali mít hlad. Naším prvním jídlem na americké půdě byl pomerančový džus a několik kousků sladkého, extra tučného amerického pečiva (tak sladké, že se to až nedalo jíst).  Co se nedojedlo, nadrobilo se místním městským holubům, kteří se zdáli být životem ve velkoměstě dost poznamenaní a dokonce jsme způsobili i jejich menší rvačku.

New York, Port Authority Bus Terminal

New York, Port Authority Bus Terminal: Městský holub s poraněnou nohou

New York, Port Authority Bus Terminal: Čekání na autobus

 Na autobus do AC jsme čekali zhruba hodinu uvnitř budovy, odkud autobusy odjížděly. Z Manhattanu jsme tedy zatím moc velký kus neviděli, ale určitě se tam ještě vrátíme. Jediné fotografie, které jsem pořídila, byly z jedoucího autobusu za špinavým oknem. Proto tedy vypadají tak, jak vypadají. 

New York: První mrakodrapy (ty menší)

New York: Panelák

Cesta do AC trvala 2,5 hodiny. První, co jsme z autobusu viděli, byly mrakodrapy. Nebo alespoň jsme si mysleli, že to jsou mrakodrapy. Jak se později ukázalo, několik obrovských budov (jak na výšku, tak na šířku) nepředstavovalo kanceláře, ale místní kasina. Atlantic City je kasiny proslulé a vzhledem k jejich velikosti má být také právem na co „pyšné“. 

Atlantic City: Kasina

Atlantic City: Další kasina

Ihned po příjezdu jsme zavolali našemu americkému šéfovi Jonovi, který nás měl u autobusu vyzvednout. Po půl hodině za zvuku klaksonu přijel a jak se ukázalo, je to velmi ochotný a milý chlapík se smyslem pro humor a mohutnou, ne příliš atletickou, postavou. Za půlhodinovou jízdu jeho oranžovým Fordem s námi probral spoustu věcí, ukázal nám nejbližší supermarket, poskytl nám důležité informace jak o práci, tak o prostředí okolo kempu. 

Big Timber Lake Camp: Rybníček na rybaření v kempu

Big Timber Lake Camp: Chatka pro kempaře

Po příjezdu nás vzal na místo, které se na příští 3 měsíce stane naším domovem. Je to obrovský byt s dvěma koupelnami, kuchyní, obývákem. V bytě budeme bydlet se všemi dalšími studenty ze zahraničí. Když jsme přijeli, jeden student už byl ubytovaný - Pavelis z Litvy. Poslední tři studenti (všichni z ČR dorazí za 14 dní). Všichni na nás už od příjezdu byli velmi milí. Jon nám ukázal hlavní budovy v kempu, vysvětlil, jak to tam zhruba chodí a zaplatil nám první oběd v místním snack baru, kde budu později pracovat i já. S Martinem jsme se dohodli, že si dáme jako první oběd něco typicky amerického, proto jsme si objednali velkou colu a cheeseburger se slaninou. Celý zbytek dne jsme okukovali kemp, vybalovali a protože jsme s sebou neměli žádné jídlo, navečer jsme si půjčili stará kola, která v kempu byla a jeli jsme spolu s Pavelisem na nákup do 2 míle vzdáleného supermarketu. Při prohlídce kempu jsme si taky nemohli nevšimnout, že jsou všude vyvěšeny americké vlajky. A když říkám všude, tak tím opravdu myslím naprosto všude. No, je vidět, že jsou tady na svou národnost patřičně hrdí. 

Big Timber Lake Camp: Tohle by ještě šlo.

Big Timber Lake Camp: .. nacionalismus graduje ..

Big Timber Lake Camp: Tak tohle už je trochu moc..

V supermarketu nás značně udivily ceny potravin, vše je tak o dolar dražší, než bychom předpokládali. U něčeho se to projevuje víc, u něčeho míň. Každopádně všichni jsou moc milí, zaměstnanci kempu, lidé, kteří se přijeli do kempu zrelaxovat, nás už zdálky zdraví, paní za pultem v supermarketu se nás ptá, jak se dnes máme. To je jen krátký seznam, nicméně všichni nám moc pomáhají, až se mi to zdá trochu zvláštní.