sobota 7. září 2013

Niagáry

Další den - v pátek - jsme si trochu přispali, protože na celý den jsme měli naplánovány pouze 20 mil vzdálené Niagarské vodopády. Když jsme dorazili na místo, za parkovné jsme ušetřili 5 dolarů jen díky navigátorovi s vlaječkami. Chtěli jsme podniknout plavbu známou lodí Maid of the Mist, která turisty vozí až do samého centra vodopádů. Nakonec jsme ale naše rozhodnutí přehodnotili a rozhodli se vydat přímo pod vodopády na atrakci zvanou Cave of the Winds (Jeskyně větrů). Byla o 4 dolary levnější než  patnáctiminutová plavba, ale taky jsme se dostali až přímo pod vodopád a byl to větší zážitek. Navíc jsme dostali pláštěnku a sandály, abychom nepromokli. Ale nakonec se stejně voda dostala téměř všude.

Niagara Falls: První pohledy



Niagara Falls: Ta méně známá strana

Niagara Falls: Martin

Niagara Falls: Já

Niagara Falls: Celkovější pohled

Niagara Falls: Marťa v Cave of the Winds

Niagara Falls: Zespoda

Niagara Falls: Stezka odvahy

Niagara Falls: Kníráči

Niagara Falls: My před

Niagara Falls: My po

Na oběd jsme se stavili v Hard Rock Café, kde konečně měli mně dlouho doporučovaný Long Island Ice Tea. Jedná se vlastně o koktejl, který je složený jen z alkoholu a malého množství koly, ale přesto chutná jako ledový čaj. Alkohol jsem si objednala sama a přestože servírka viděla mou občanku, takže jí muselo být jasné, že mi není 21, Long Island mi ráda přinesla. Okomentovala to jen slovy: "Mám narozeniny dva dny před tebou." Myslím, že dýškem jsem jí to celkem vynahradila. 
Niagara Falls: Hard Rock Café a můj Long Island Ice Tea

Niagara Falls: Kanadská strana - kasina

Niagara Falls: Maid of the Mist

Niagara Falls: V dálce Rainbow Bridge do Kanady

Niagara Falls: Tak nějak celé vodopády

Protože Kanadu jsme měli hned za mostem, popadli jsme pasy a vyrazili přes hranice. To jsme ale netušili, že k překročení hranic potřebujeme kanadská víza. Povilas, jakožto občan Litvy, už je ale nepotřeboval. A tak jsme se všichni tři, já a Martin s papírem a Povilas s prázdnou, vydali na cestu zpět. Jenže na americké hranici se nás taky rozhodli zkontrolovat. Povilas opět prošel naprosto bez problémů, ovšem mě a Martina usadili do čekárny, vzali si dokumenty a nechali nás nejméně pět minut čekat, aby ověřili naše důvody k návštěvě Ameriky. Jasně, jsme v USA 3 měsíce a najednou nemůžeme za hranice. To mě teda vytočilo doběla.
Niagara Falls: Tudy do Kanady :)

Niagara Falls: ... a tudy z Kanady :(

Niagara Falls: NO VISA

Niagara Falls: Nasranost

Na cestě do kempu jsme se ještě stavili na Kinzua Bridge, což býval železniční most, jehož střed byl strhnut/spadl a ze zbytku udělali vyhlídkovou plošinu se zčásti průhlednou podlahou.

Noc jsme strávili v kempu, kde byla nesnesitelná zima. V 7 hodin ráno jsme z teploměru v autě vyčetli, že bylo 7°C. Pěkné. Proto radši tuto noc trávíme v motelu.
Kinzua Bridge: Pohled na celý most (tedy alespoň na to, co z něj zbylo)

Kinzua Bridge: Tak trochu výška

Kinzua Bridge: Blázen Martin

Kinzua Bridge: Několik desítek metrů pod ním a on se tomu směje!

Kinzua Bridge: Marťas

1 komentář: