Zdravíme z Kristiansundu. Už od včerejšího večera pořád jen vydatně prší, takže jsme dojeli do městského infocentra a tady se v teple napíchli na extra rychlou wifinu. Ta nám umožnila doplnit všechny fotky k předešlým článkům, a proto se určitě nezapomeňte podívat zpátky a obdivovat tu nádheru!
Po opuštění městečka Lom jsme popojeli ještě několik kilometrů proti proudu fjordu a dojeli do městečka Loen. Na nedalekém odpočívadle se mi podařilo "ztratit" klíče. Po půlhodině hledání byly samozřejmě nalezeny zapíchnuté v zámku kufru. Jak typické. Pomohli nám hledat i Nizozemci, kteří večeřeli opodál.
Na další den jsme měli naplánovanou ferratu na horu Mt. Hoven (ano, smáli jsme se tomu názvu dobrých deset minut). Vyrazili jsme pěkně brzo ráno, abychom nechytli to největší horko. V Norsku totiž udeřila horka a teplota se neustále pohybovala kolem 25°C. Už samotný výstup k začátku ferraty (cca 400 výškových metrů) nás vyčerpal. Nicméně jsme se nenechali odradit a nasadili sedáky. Po dalších 400 metrech do výšky jsme konečně dorazili k hlavnímu lákadlu celé ferraty - visutému mostu nad propastí, který se pyšní titulem nejdelší most tohoto druhu v Evropě. Zdálky vypadalo všechno v pořádku, ale čím víc jsme se přibližovali, tím víc se mi klepaly nohy. Nepomáhalo ani to, že jsme se rozhodli jít přes most dvakrát, abychom mohli posléze pokračovat v lezení. Naštěstí vše dobře dopadlo a my celí vyčerpaní dorazili na vrchol hory (celkové převýšení cca 1000 metrů).
Cesta dolů ubíhala rychle, ale posledních pár kilometrů po rozžhavené silnici nám opravdu nepřidalo. Zkoušeli jsme stopovat, ale očividně nikdo nechtěl mít nic společného s dvěma upocenými a špinavými houmlesáky. Protože jsme byli celí vyprahlí, popojeli jsme kousek dál a vykoupali se ve fjordu. Nebylo to nic velkého, stačilo pár temp a už jsme byli zase na normální teplotě.
Norsko, Loen: Most zdola
Norsko, Loen: Most shora
Norsko, Loen: Výhledy
Norsko, Loen: Horník Martin
Norsko, Loen: Hornická sešlost
Norsko, Loen: Ještě teď je mi špatně
Norsko, Loen: No, moc široký to teda není
Norsko, Loen: Martin nad propastí
Norsko, Loen: A zase výhledy
Norsko, Loen: Spokojenost, že jsem zase podělaná strachy :D
Norsko, Loen: Výhled na město
Norsko, Loen: Red Bull!
Osvěženi ledovou norskou vodou, vyjeli jsme na Dalsnibbu - nejvýše položenou autovyhlídku v Evropě. Slunce svítilo, bylo nádherně a my se za poplatek 100 NOK dívali do kraje. O pár týdnů před námi tady taky byl náš kamarád Tomáš Prachař (tímto tě zdravíme, Tome - fakt pěkný nálepky!), který na své motorce postupně sjíždí Evropu (více na jeho stránkách: TADY ).
Přespali jsme kousek pod samotnou vyhlídkou a ráno pokračovali v cestě.
Norsko, Dalsnibba: Prachyho nálepka
Norsko, Dalsnibba: Výhled za 100 NOK
Norsko, Dalsnibba: Takhle vysoko jsme byli
Norsko, Dalsnibba: Sníh
Norsko, Dalsnibba: My
Norsko, Dalsnibba: Foukalo tam
Norsko, Dalsnibba: Ale bylo krásně
Ranní sluníčko nás v autě zase málem udusilo a my sjeli snad milionem serpentin do městečka Geiranger (podle stejnojmenného Geirangerfjordu). Tohle město je velkým turistickým centrem a podle toho to tu i vypadá. Jsou tu samé malé krámky se suvenýry, rychlá občerstvení a kavárny. Do jedné takové kavárny jsme zapadli, a protože zde vyráběli vynikající domácí čokoládu, museli jsme ochutnat. Zabíjeli jsme čas v krámcích a čekali, až odbije půl třetí, abychom se nalodili na výletní loď a prohlídli si 8 km úsek Geirangerfjordu a vodopády Seven sisters. Geirangerfjord byl dříve obklopen horskými farmami, ty už jsou ale dnes neobydlené a například na jednu z nich (Skagefla) se můžete po svých dostat. Cesta lodí trvala 1,5 hodiny a rozhodně to stálo za to.
Norsko, Geirangerfjord: Geiranger
Norsko, Geirangerfjord: Úžasná čokoška
Norsko, Geirangerfjord: Výlet lodí
Norsko, Geirangerfjord: Serpentiny - tam pojedeme
Norsko, Geirangerfjord: Vodopády Seven sisters
Norsko, Geirangerfjord: Racčí taxi
Norsko, Geirangerfjord: Na lodi
Hned po příjezdu jsme naskákali do auta a vyjeli směr ostrov Runde. Malou zastávku jsme udělali jen nad Geirangerem, kde jsme naposledy zamávali fjordu a frčeli pryč.
Norsko, Geirangerfjord: Ornisvingen vyhlídka
Spali jsme na odpočívadle na ostrově Hareid, u kterého nás zaskočila podivná cedulka (viz níže). Měli jsme sto chutí udělat jim naschvál, ale na(ne)štěstí jsme slušně vychovaní a nic jsme si nedovolili.. Co kdyby cedulka byla pravdivá..
Norsko, Hareid: Tohle nás teda opravdu rozesmálo
Norsko, Hareid: A big Crocodile
Dalšího rána jsme popojeli už na zmiňovaný ostrov Runde, který je známý dvěma věcmi - jednak jedním z nejdražších silničních spojení v Norsku a dále jako jedno velké hnízdiště ptáků, kterých je tu přes 200 druhů. Nejznámějším druhem je rozhodně papuchalk, který je moc roztomilý a my si dali za cíl ho alespoň vidět, nebo vyfotit. Obešli jsme celý ostrov a nakonec dorazili i do papuchalčí zátoky. V trávě jsme ptáčky pozorovali asi hodinu. Zajímavé bylo, že měli hnízda pod zemí v malých tunelech, takže bylo dost těžké je na fotku zachytit.. Snad se mi to ale alespoň trochu podařilo.
Norsko, Runde: Přímořské klima
Norsko, Runde: Suchopýr všude kolem
Norsko, Runde: Výhledy
Norsko, Runde: Neviditelný papuchalk uprostřed fotky
Norsko, Runde: Nejdražší silniční spojení
Norsko, Runde: Rybářské domečky
Norsko: Breivika - viděli jsme i město Breivik..
V podvečer jsme se vydali stejnou cestou zpět k městu Hareid, kde byla malá písečná pláž. Uvařili jsme večeři, a protože se na parkovišti samozřejmě nemohlo kempovat, popojeli jsme dál a vyspali se. Další ráno jsme se ale vrátili, na pláži se vyváleli a v moři se vykoupali. Poprvé za celou dobu jsme také měli možnost se na pláži osprchovat, čehož jsme samozřejmě využili :)
Norsko, Hareid: Na pláži
Norsko, Hareid: Martin u památníku
Naše další kroky vedly do Alesundu. Na místní vyhlídku Fjellstua jsme se báli zajet, protože jsme měli podezření, že parkoviště bude placené. Zastavili jsme tedy asi o kilometr dál a zbytek došli. V Alesundu jsme mnoho času nestrávili, ale dobře jsme se tam najedli. V průvodci jsme si přečetli o restauraci v centru, která za 107 NOK nabízí pizza a salátový bufet all-you-can-eat. Napráskli jsme se tak, že Martinovi bylo až špatně.
Norsko, Alesund: Pohled na město
Norsko, Alesund: 1906 - rok velkého městského požáru
Norsko, Alesund: Malé Benátky
Norsko: Yummy jahody
Cestou jsme minuli několik desítek jahodových plantáží a já neodolala a jeden košíček koupila. Tak sladké jahody už jsem teda dlouho nejedla. Část jsme snědli večer, část ráno a zbytek putoval do snídaňových lívanců s nutellou.
Čím více jsme se blížili k Trolí stezce, tím horší počasí bylo. Dost jsme se báli, aby bylo vůbec něco vidět, ale naštěstí mrak zakrývající údolí končil přímo nad serpentínami, takže jsme si vše pěkně prohlédli, udělali pár fotek - pokud možno bez turistů okolo - a začalo pršet. A to hodně. Martin odřídil ještě pár desítek kilometrů a kolem deváté večer jsme už parkovali na odpočívadle neznámo kde.
Norsko, Trollstigen: Mraky nad Trollstigen
Norsko, Trollstigen: Trolí stezka
Norsko, Trollstigen: Na vyhlídce
Norsko, Trollstigen: U vodopádu
Norsko, Atlanterhavsveien: Most
Atlantskou cestou jsme dojeli až sem - do Kristiansundu. Místní lidé jsou velmi milí (nemyslím jen tady na severu, myslím celé Norsko) a o turisty se tady starají opravdu skvostně. Jediné co je zvláštní je skutečnost, že v Nosrku sice můžete prakticky kempovat kde chcete. Ale buďto nikde není místo (voda, skála, tunel), nebo je to na těch nejlepších místech zakázané. Spát ve stanu neumím si představit, jak bychom to dělali.
Tak to je zatím všechno, naše další kroky vedou do Trondheimu a pak už hurá na jih!
Žádné komentáře:
Okomentovat